Znáte to?

„Kdyby se X změnilo, tak bych byla šťastná.“

„Oni nikdy neposlouchají, takže nemá cenu se snažit.“

„Kdyby mi dali lepší podmínky, mohla bych být úspěšná.“

Mluvíte spíš ve třetí nebo jiné osobě („oni mi to neumožňují“, „to nejde“) nebo o okolnostech?

Pak jste v mentalitě oběti.

Zažíváte častěji frustraci a bezmoc. A hledáte viníka.

Možná přisuzujete svou neuspokojivou situaci vnějším vlivům („kvůli šéfovi nemůžu být spokojená“, „moje rodina mi vždy zkazí náladu“).

A přichází začarovaný kruh:

Čím více obviňujete okolnosti, tím méně věříte v naši vlastní sílu něco změnit.

A cítíte se nepochopené, neviděné, neuznané.

Zatímco ti, kdo mluví v první osobě  („já můžu“, „já hledám řešení“), mají vyšší míru osobní spokojenosti a o hodně méně stresu.

Uvědomují si, že mají vliv na svůj vlastní život.

Vždy.

I kdyby si to měli zpočátku jen představovat. Jsou tvůrci.

 Jak se posunout z role oběti do tvůrce?

✅ Začněte si všímat, jak o sobě mluvíte – ve třetí osobě (hledání viníka).

✅ Změňte věty – místo „To je nespravedlivé“ zkuste „Jak můžu tuto situaci změnit?“ A dejte si čas, emoce stranou, opravdu si odpovězte

✅ Zodpovědnost ve vašich rukou je síla, která mění celou hru.

Jste tvůrce svého štěstí, začíná to tím, jak o sobě mluvíte.

✅ Napište si kde se teď cítíte v záseku, jako oběť. A připište k tomu co můžete vy teď dělat/udělat. Nenechte se emocemi zatáhnout nikam. Ignorujte je teď.

A pište.

Uvidíte, že máte víc možností, než tušíte.

   Okolnosti se mění, lidé se chovají různě, ale vaše reakce máte ve své moci.